úterý 18. října 2016

Kateřina Tučková
ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ

Opravdu velmi povedené dílo české autorky. Mám z toho tak dobrý pocit, že jsem si přečetla tak dobrou knížku, která v člověku něco zanechá. Velmi dobře styl psaní. Úžasný děj. Ačkoliv tuto knížku chci jen chválit, nedokázala jsem se v celém jejich rodokmenu orientovat. Nicméně bych ji doporučila všem. Dozvíte se něco o části naší republiky, a ačkoliv pocházím z druhé strany republiky a miluju Krkonoše, Bílé Karpaty jsou moje druhé zamilované místo, tak moc na mě knížka působila a už teď vím, že se k ní po čase zase vrátím a ona mi předá zase něco nového, čeho jsem si minule při čtení nevšimla.





Mladá autorka, která v sobě rozhodně má potenciál a cit pro jazyk vytvořila úžasný román o ženách, které uměly léčit. Její popis postav, krajiny, prostě všeho mě tak uchvátilo.
Dostáváme se do minulého století, do jiné doby a jiných poměrů, protože jsme v komunistickém Československu, takže je jasné, že doba je zlá.  Dora – hlavní postava a její mladší postižený bratr Jakoubek jsou náhle bez rodičů. Otec jejich matku zavraždí sekyrou a on se dostává za mříže. Děti se dostávají do péče jejich tety. 
Zkráceně děti dospějí, ruka bolševika se podepíše i na jejich rodině. Teta se dostává do blázince kde umírá. Dora je na internátu, kde prožívá velkou šikanu a Jakoubek je v ústavní péči.
Dora jako vědkyně není bohyně. Myslí si že není, nicméně po celou dobu zjišťuje vše o své rodině a rodu bohyní.
Nechci tady dělat recenzi a psát všechny důležité momenty, a proto se k ději jako takovém nechci moc vyjadřovat. Nicméně je velmi milé od autorky její autobiografie v poslední kapitole knihy.
Citát z knihy dostatečně charakterizuje s čím budete mít tu čest pokud se vám tato kniha dostane do ruky.

„Desítky generací nositelek starobylého učení přežily nástup křesťanství, čarodějnické procesy raného novověku, řádění místních kněží i justice, výzkum esesáckého komanda, a nakonec je zlikviduje bolševik.“

100%


Žádné komentáře:

Okomentovat