Kateřina Tučková
ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ
Opravdu velmi povedené dílo české autorky. Mám z toho tak dobrý
pocit, že jsem si přečetla tak dobrou knížku, která v člověku něco
zanechá. Velmi dobře styl psaní. Úžasný děj. Ačkoliv tuto knížku chci jen
chválit, nedokázala jsem se v celém jejich rodokmenu orientovat. Nicméně
bych ji doporučila všem. Dozvíte se něco o části naší republiky, a ačkoliv
pocházím z druhé strany republiky a miluju Krkonoše, Bílé Karpaty jsou
moje druhé zamilované místo, tak moc na mě knížka působila a už teď vím, že se
k ní po čase zase vrátím a ona mi předá zase něco nového, čeho jsem si
minule při čtení nevšimla.
Mladá autorka, která v sobě rozhodně má potenciál a cit pro jazyk
vytvořila úžasný román o ženách, které uměly léčit. Její popis postav, krajiny,
prostě všeho mě tak uchvátilo.
Dostáváme se do minulého století, do jiné doby a jiných poměrů, protože
jsme v komunistickém Československu, takže je jasné, že doba je zlá. Dora – hlavní postava a její mladší postižený
bratr Jakoubek jsou náhle bez rodičů. Otec jejich matku zavraždí sekyrou a on
se dostává za mříže. Děti se dostávají do péče jejich tety.
Zkráceně děti dospějí, ruka bolševika se podepíše i na jejich rodině.
Teta se dostává do blázince kde umírá. Dora je na internátu, kde prožívá velkou
šikanu a Jakoubek je v ústavní péči.
Dora jako vědkyně není bohyně. Myslí si že není, nicméně po celou dobu
zjišťuje vše o své rodině a rodu bohyní.
Nechci tady dělat recenzi a psát všechny důležité momenty, a proto se k ději
jako takovém nechci moc vyjadřovat. Nicméně je velmi milé od autorky její
autobiografie v poslední kapitole knihy.
Citát z knihy dostatečně charakterizuje s čím budete mít tu
čest pokud se vám tato kniha dostane do ruky.
„Desítky generací nositelek
starobylého učení přežily nástup křesťanství, čarodějnické procesy raného
novověku, řádění místních kněží i justice, výzkum esesáckého komanda, a nakonec
je zlikviduje bolševik.“
100%
Žádné komentáře:
Okomentovat